Treska obecná

Treska obecná

(Gadus morhua, norsky „torsk" nebo „skrei", anglicky „cod", německy „Dorsch" nebo „Kabeljau").

Dorůstá délky až 2 m, ale kusy délky nad 120 cm jsou považovány za trofejní a běžně se loví kusy délky 60-90 cm.

Na pobřeží Norska se třou od února do dubna – tou dobou je možné v severní části pobřeží ulovit velké tresky z oceánu a Barentsova moře, které se plné jiker připlouvají třít na pobřeží (skrei). Stacionární tresky, které žijí při březích Norska celoročně, je možné lovit celoročně.

Loví se obvykle na pilkery, velké tresky na jigheady a jigy, menší ryby na nástrahy v systémku (úhoříci-gummimack, chobotničky, twistery, peříčka apod).

Ve Španělsku, Portugalsku a Itálii známá m.j. pod obchodním jménem „bacalao" – sušená arktická treska.



Treska jednoskvrnná

(Mellanogrammus aeglefinus, norsky „hyse", německy „Shellfisch", anglicky „haddock")

Dorůstá délky až 1,1 m, ale obvykle se loví jedinci 40-70 cm.

Na pobřeží Norska se třou od února do června a z té doby je i většina úlovků. Loví se především na nástrahy délky do 10 cm (úhoříci, chobotničky, peříčka, malé twistery apod).

Treska jednoskvrnná je důležitou složkou potravy halibutů. Někteří gurmání považují hřbetní filet z tresky jednoskvrnné za nejchutnější maso treskovitých ryb. To, co se v Británii prodává, jako „fish and chips" je obvykle právě treska jednoskvrnná.



Treska tmavá

Treska tmavá

(Pollachius virens, norsky „sei", anglicky „coalfish", německy „Seelachs" nebo „Köhler", lidově „keler", dříve také "treska uhlířka")

Dorůstá délky až 1,3 m, ale obvykle se loví jedinci 60-90 cm a ryby délky nad 1 m jsou považovány za trofejní.

Na pobřeží Norska se třou od března do června. Loví se především od května do října.

Vyskytuje se po celém pobřeží Norska, nejčastěji ve velkých hejnech, která se vyskytují na volném moři, ale za potravou táhnou i do fjordů.

Obvykle bere na menší nástrahy délky do 15 cm (malé pilkery, úhoříci, chobotničky, twistery apod). Často se loví na přívlač na pilkiny a těžké plandavky. Rychlá a bojovná ryba.



Treska polak

Treska polak

(Pollachius pollachius, norsky „lyr", německy a anglicky „pollack")

Dorůstá délky až 1,3 m, ale obvykle se loví jedinci 60-80 cm a ryby délky nad 90 cm jsou považovány za trofejní.

Na pobřeží Norska se třou od března do června. Loví se především od května do října. Na počátku sezóny se loví obvykle na hloubkách nad 80 m, ale od července často i na přívlač v okolí porostů chaluh u břehů a podmořských hor na hloubce do 50 m.

Obvykle bere na menší nástrahy délky do 15 cm (malé pilkery, úhoříci, chobotničky, twistery apod). Často se loví na přívlač na twistery, pilkiny a těžké plandavky. Patří rovněž k rybám oblíbeným mezi muškaři, protože se často zdržuje v mělčích vodách - v porostech chaluh a u břehů. Rychlá a bojovná ryba.



Mníkovec bělolemý

(Brosme brosme, norsky „lumb" neboli „brosme", německy „Lumb" a anglicky „tusk")

Dorůstá délky 1,1 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 60-80 cm, jedinci délky nad 90 cm jsou považováni za trofejní.

Dravec, kterého se obvykle podaří ulovit na hloubkách nad 60 m, vyskytuje se na celém pobřeží Norska.

Tato relativně pomalá ryba se obvykle dostane k nástraze až jako poslední a proto se často loví tam, kde nic jiného nebere. Místy velmi hojná, celoročně lovená ryba.

Patří k druhům ryb, které bývají nejčastěji napadeny parazity, často bývají hlísty zasaženy nejen vnitřnosti, ale i maso.



Mník mořský

Mník mořský

(Molva molva, norsky „leng", anglicky „ling" a německy „Leng")

Dorůstá délky až 1,9 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 80-100 cm, jedinci délky nad 120 cm jsou považováni za trofejní.

Dravec, kterého se obvykle podaří ulovit na hloubkách nad 80 m, loví se celoročně.



Štikozubec obecný

(Merluccius merluccius, anglicky „heik", německy "Seehecht", lidově „mořská štika")

Dorůstá délky 1,2 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 60-80 cm. Dravec, kterého se zpravidla podaří ulovit na hloubkách nad 100 m. V noci vyráží za potravou i k hladině.



Treska merlan

(Merlangius merlangus, německy "whitting", lidově "treska bezvousá")

Dorůstá délky 50-70 cm, ale obvykle se loví kusy délky okolo 30-40 cm.



Vlkouš obecný

Vlkouš obecný

(Anarchias lupus, norsky „steinbit", německy „Katfisch neboli Seewolf neboli Steinbeisser", anglicky „catfish" nebo „seawolf" nebo „wolffish", lidově „mořská kočka)

Dorůstá délky 1,2 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 60-80 cm, jedinci délky nad 90 cm jsou považováni za trofejní.

Dravec, kterého se obvykle podaří ulovit u dna na hloubkách 30-70 m. Tato relativně pomalá ryba se obvykle dostane k nástraze, která se pohybuje pomaleji. Dobře se loví s lehkými pilkrovacími nebo vláčecími pruty.

Hlavní potravou vlkoušů jsou měkkýši-škeble, jejichž schránky drtí nekompromisním stiskem ozubených čelistí. Čelisti vlkoušů se mezi rybáři těší oprávněnému respektu - dovede hravě prokousnout ruku nebo rozdrtit nohu v holínce... Maso vlkoušů je velmi ceněné.



Vlkouš skvrnitý

(Anarchias minor, norsky „fleck-steinbit", anglicky „spotted wolffish")

Dorůstá délky 1,9 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 100-120 cm, jedinci délky nad 130 cm jsou považováni za trofejní.

Samotářský dravec, kterého se vzácně podaří ulovit u dna na hloubkách nad 100 m - v severním Norsku na hraně šelfu, kde převládá silné proudění.



Okouník mořský

Okouník mořský

(Sebastes marinus, norsky „uer", německy „Rotbarsch", anglicky „redfish")

Dorůstá délky až 1 m, ale obvykle se loví kusy délky okolo 30-50 cm, jedinci délky nad 60 cm jsou považováni za trofejní.

K lovu okouníků se obvykle používají několik metrů dlouhé návazce se systémkem několika úhoříků – gummimacků.

Okouníci mají celou řadu příbuzných druhů, které obvykle dosahují menších rozměrů (do 50 cm) – okouník živorodý (Sebastes viviparus), Sebastes mentella, okouník modroústý (Helicolenus dactylopterus).

Ostny hřbetní ploutve a skřelí obsahují jed, který při poranění může vyvolat bolest nebo alergickou reakci (protijedem je tekutina z okouníkova oka).



Platýsi a kambaly

Platýsi a kambaly

V Norsku se loví několik druhů platýsů a kambal. Jedná se o ryby dna, obvykle se loví na kousky masa, na písečné červy-mohoštětinatce nebo na twistery v zátokách s plochým písčitobahnitým dnem na hloubkách 5-20 m.

Kambala velká - Psetta maxima dorůstá délky až 80 cm.

Platýs velký – Pleuronectes platessa dorůstá délky až 90 cm, na hřbetní straně jsou velké načervenalé nebo nažloutlé skvrny.



Platýs obecný

Platýs obecný

(Hippoglossus hippoglossus, norsky „kveite", německy „Heilbutt", anglicky „halibut", lidově „halibut")

Největší a nejatraktivnější zástupce platýsovitých. Dorůstá délky přes 3 m (cca 350 kg), ale obvykle se loví kusy délky okolo 60-130 cm, jedinci délky nad 150 cm jsou považováni za trofejní.

Dravec, kterého se obvykle podaří ulovit nade dnem, ale za kořistí vyráží i pod hladinu. Od listopadu do dubna se zdržuje obvykle na hloubkách nad 100 m, ale od května do října se loví převážně na hloubce 10-60 m. S oblibou vyhledává místa s proudící vodou a písčitým dnem.

Velmi rychlý a bojovný dravec. Nejbojovnější ryba, kterou je možné na pobřeží Norska lovit.

Loví se především na jigy, jigheady s nastraženou gumovou nebo pravou rybou, případně na pilkery.

Méně často se podaří ulovit i menší příbuzný halibuta – tzv. černý nebo grónský halibut (Reinhardtius hippoglossoides), který dorůstá délky 120 cm.



Ďas mořský

(Lophius piscatorius, norsky „breiflabb", německy „Seeteufel", anglicky „anglerfish")

Dravá ryba mořského dna, která dorůstá délky až 2 m, ale obvykle se loví exempláře délky 50-70 cm. Ryby délky nad 1 m jsou považovány za trofejní.

Svou kořist – ryby loví mimo jiné tak, že si ji až k tlamě lákají na masitý výrůstek, který mají nad horní čelistí.

Ďasi často obsazují stejné potravní niky jako vlkouši – tam kde jsou vlkouši vystaveni velkému rybářskému tlaku je po jejich „vychytání" často nahradí ďasi.

Maso ďasů je velmi ceněné, loví se celoročně, ale spíše ojediněle.



Sleď obecný

Sleď obecný

(Clupea harengus, norsky „sild", německy „Hering", anglicky „herring")

Sledi jsou ryby dorůstající délky do 40 cm, obvykle 15-30 cm. Jsou důležitou složkou potravy většiny mořských dravých ryb – kde jsou hejna sleďů, tam naleznou rybáři i velké dravce. Sledi jsou velmi chutní, hodí se k uzení, pražení i grilování, ale především k nasolení nebo naložení, či jako součást salátů. Loví se celoročně po celém pobřeží Norska především na systémky s 3-7 drobnými peříčky nebo korálky na návazcích.



Makrela obecná

Makrela obecná

(Scomber scombrus, norsky „makrell", německy „Makrele", anglicky „mackerel")

Dravá ryba žijící v hejnech dorůstá délky až 50 cm. Na pobřeží jižního a středního Norska se první hejna makrel objevují v červnu. Nejvíce makrel se obvykle loví v druhé polovině srpna a počátkem září. Makrely se loví od Oslo až po ostrov Senja. Za dobrými úlovky makrel není nutné cestovat na sever Norska, zpravidla bývá nejlepších výsledků dosaženo na pobřeží mezi městy Stavanger a Rorvik.

Za hejny makrel se často táhnou větší dravci – tresky tmavé a žraloci ostrouni.

Obvykle bere makrela na menší nástrahy délky do 7 cm (malé pilkery-pilkiny, chobotničky, peříčka, mušky apod). Často se loví na přívlač na twistery a pilkiny, případně na umělé mušky. Rychlá a na svou velikost bojovná ryba.



Ostroun obecný

(Squalus acanthias, norsky „pigghai", německy „Dornhai", anglicky „dogfish")

Žralok žijící v hejnech dorůstá délky až 1,2 m, obvykle se loví kusy délky 60-90 cm.
Na pobřeží Norska se loví převážně od července do září, když hejna ostrounů připlouvají k pobřeží přilákána hejny makrel.
Ostrounům jsou podobné i některé hlubinné druhy žraloků, např. žralok černý (Etmopterus spinax), který dorůstá délky až 90 cm.



Hranáč šedý

Hranáč šedý

(Cyclopterus lumpus, německy „seehase", lidově „mořský zajíc).

Ryba hlubin, která dorůstá délky jen 40-50 cm. Ke dnu se může přichytit přísavkou. Její bradavčité tělo nevypadá nijak vábně, tím spíše, že mladší jedinci mají zelenavou barvu. Za popularitu a věhlas vděčí svým jikrám, ze kterých se vyrábí chutný kaviár.



Ryby norských řek a jezer

Norské řeky a jezera je možné pro jednoduchost rozdělit do tří skupin – na vody, kde se loví štiky a okouni, na vody pstruhové a lipanové a na lososí řeky, do kterých sezónně táhnou lososi, případně mořští pstruzi nebo tažní siveni alpští.Štiky a okouni se loví na většině nížinných jezer a řek v jižní části země, především v okruhu do cca 300 km od Oslo. V několika jezerech u Halden se vyskytují rovněž candáti. Spolu se štikami a okouny se v těchto vodách obvykle loví i plotice, cejni, líni, případně pstruzi a síhové. Zatímco v řekách od Trondheimu po Tromso se štiky a okouni téměř nevyskytují, v nejsevernějším kraji Finnmark jsou štiky obyvateli některých řek a jezer.Hlavní sezóna lovu štik a okounů v jižním Norsku je od května do října, přičemž v nejteplejším období roku (červenec, srpen) jsou úlovky větších štik jen sporadické.Horské a podhorské vody v pásu podél švédské hranice od Hammaru po Trondheim ukrývají některé velmi zajímavé lipanové a pstruhové pasáže. Rybářsky nejatraktivnější revíry jsou obvykle vyhrazeny pro muškaření a prodej povolenek bývá početně omezen.Velmi zajímavé pstruhové vody jsou na spojnicích horských jezer v kraji Lierne v pohoří Borgefjell.Zcela samostatnou kapitolou jsou řeky a jezera náhorní plošiny Finnmarksvidda v severním Laponsku. Přístup na tradiční loviště domorodých Laponců je obvykle možný pouze se souhlasem vlastníka příslušného pozemku. Odměnou za dlouhou cestu a nesnadný přístup jsou však trofejní lipani, kteří délkou nezřídka přesahují hranici 50 cm, bojovní pstruzi i pestře zbarvení siveni alpští.Sezóna lovu lipanů, pstruhů a sivenů je s ohledem na klimatické podmínky v horských a podhorských vodách evropského severu velmi krátká, začíná v polovině června a končí v srpnu nebo v září.Norsko je lososí velmocí. Rozmach chovu lososů na farmách však způsobil zavlečení parazita Gyrodactyllus salaris do mnoha norských lososích řek a to byl jejich konec. Z některých řek lososi zcela zmizeli a částečně je rostoucími počty nahradili mořští pstruzi, v ostatních se správci revírů snaží pomocí ochranných opatření (desinfekce obuvi, oblečení a rybářského vybavení) bohatství svých řek bránit. Mezi nejslavnější (a také nejdražší) norské lososí řeky patří Gaula, Orkla, Stjordalselva, Namsen, Manndalselva, Reisa, Altaelva, Stabburselva, Lakselva, Neidelva a Tana.Sezóna lovu lososů a mořských pstruhů je v závislosti na poloze řeky od června do září.

Nejnovější z blogu:
cenik

2.12.2019 cenik...


cenik

2.12.2019 cenik...


Volné termíny:
7.5.2020 - 14.5.2020 - volná místa: 16
14.5.2020 - 21.5.2020 - volná místa: 6
21.5.2020 - 28.5.2020 - volná místa: 4
4.6.2020 - 11.6.2020 - volná místa: 4